Tento výšlap jsme se rozhodli vyjít v Prosinci roku 2021,kdy to vše začalo. Tímto rozhodnutím, vyjít Veľky Javorník vzešel nápad a to přímo na Vánoce, kdy mi má dráha druhá polovička vytvořila krásnou výzvu Slovenska, a to ne jen pro mě, ale i pro naše milované čtyřnohé modroočka
Serafa a Suriel.
O tom ale později, teď se vrátíme zpět na začátek a tím je výstup na Veľky Javorník, který bych Vám všem chtěla tímto krátkým popisem cesty doporučit. Veľky Javorník se nachází na Slovensku s nadmořskou výškou 1072 m.n.m, s převýšením 354 m., a tímto si zasloužil označení nejvyššího vrcholu Javorníku. I přesto, že se může zdát tento vrchol, jako
menší kopeček, nám tento výstup naprosto vyhovoval, jelikož naše nejmenší čtyřnohá
modrooká Surinka byla tehdy ještě štěňátko,
takže to byla její taková delší procházka, se
kterou si poradila parádně a velmi si to užila.
Výstup na horu bych označila, jako pro
nenáročné, nám osobně trval hodinu a půl
nahoru a necelou hodinku dolů. V tomto
případě nebylo nutné brát pro naše čtyřnohé
miláčky botičky, protože, jak už jsem zmínila, trasa nebyla opravdu náročná. Na hory cestujeme především autem, takže jsme si vybrali nejlepší přístup odkud začít horu vycházet a tím bylo parkoviště u penziónu Javorník v místě Kasárne (Makov, Slovensko). Parkoviště bylo bezplatné.
Místa na zaparkování bylo dost, takže se člověk nemusel bát o to, že když už se pro tuhle trasu rozhodne, nebude mít, kde zaparkovat. Také záleží v kolik hodin a v jakém období se člověk rozhodne výstup naplánovat. V zimě můžete, jako v našem případě potkat běžkaře. Za náš výstup jsme potkali naštěstí pouhé dva a to až na vrcholku hory.
Když jsme se, ale z výstupu vrátili zpět na
parkoviště, bylo tam značně více aut a dost lidí, kteří se připravovali zrovna na běžky vyrazit. Každé období má své, a proto zde na tomto místě můžete místo běžkařů v zimě, potkat také cyklisty a to převážně na jaře a v létě.
Přibližně dvacet metrů od parkoviště začíná značení žluté značky nacházející se na stromě, která vede až na vrchol. Značení je dobře
viditelné, takže by se člověk neměl ztratit. V půli cesty potkáte rozcestník, který tradičně ukazuje na Slovensku místo kilometrů čas. Nenechte se časem, který je uvedený na rozcestníku zmást, rozcestník je pouze informační, přeci jen máme každý své tempo. Když člověk vyjde na vrchol a je dobrá viditelnost je možnost dohlédnout až na západní Tatry. Takto jsme to aspoň slyšeli od ostatních výletníků, v našem případě, v den našeho výstupu byla viditelnost nulová a byli jsme rádi, že jsme viděli Serafka a Suri, kteří si od nás občas odběhli tři sta metrů.
Cesta vede tři kilometry lesní cestou, kdy po cestě natrefíte na studánku, takže není třeba sebou brát velké množství vody .
Po třech kilometrech vystoupíte z lesní cesty a začne lehký , krátký stoupák úzkou cestou přes pole až na samotný vrchol . Když se posledními krůčky bližte k vrcholu uvidíte dřevěný dvojitý kříž, který byl zde postaven dne 07.07.2007,
při příležitosti 54. Slovenského srazu turistů. Tento dvojitý kříž je jasným symbolem vrcholu.
Pokud máte rádi tradice, tak se zde na Veľkém Javorníku
nachází Vrcholová kniha, do které si výstup můžete zapsat, jako my. Razítko zde bohužel není. Jakmile člověk vyjde na vrchol , může se vrátit tou samou cestou, kterou přišel po žluté značené trase, a nebo si z toho může člověk udělat pěkný okruh, který má celkem v závěru necelých 8 kilometrů.
My jsme se osobně vypravili cestou zpět od vrcholu po červené značené trase, kde jsme se po chvíli napojili na modré značení, které vedlo
zpět po okruhu přímo na parkoviště. Pokud se jedná o rodiny, kteří chtějí vyjít vrchol s dětmi, a kteří nepotřebují pro děti na
cestu kočárek, tuto trasu doporučím. Jestliže si zvolíte tuto trasu s kočárkem, není tento výlet pro vás vhodný. Trasa vede sice za začátku lesní cestou, kde se s kočárkem dostanete, ale poté se napojíte na úzkou cestu, která vede přes louku a tam už by to bylo pro vás složitější. Bohužel Vám nemohu přiblížit jinou trasu, kterou byste se mohli dát, jelikož jsme šli tento výšlap pouze jednou a to po trase, kterou Vám zde popisuji. Během celé procházky na vrchol jsme se kochali ne jen krajinou, ale také krásou zimy se sněhem, kterou nám tohle období přineslo. Takže i když viditelnost nebyla dobrá, a počasí se za našeho výšlapu mohlo zdát ponuré, pamatujte si, že každý výšlap má své kouzlo za každého počasí. Nejvíc nám tuhle procházku ocenili naši milovaní čtyřnozí Surinka se Serafkem,protože, jak je již známo, severští psi milují nejvíc ze všeho zimní období a vzhledem k tomu, že jsme během cesty nepotkali ani živáčka, mohli jsme je pustit na volnou nohu a celou trasu si běhali a užili, jak
chtěli oni sami. Na závěr se můžete posadit v penzionu Javorník, který se nachází par metrů přímo od parkoviště a dát si po zimní vycházce něco dobrého, ať už horkou čokoládu se šlehačkou, teplý čaj a nebo výborný svařáček, pokud nejste zrovna osobou, která bude řídit vozidlo na cestě zpátky. Děkuji, pokud jste si článek přečetli a já budu jen doufat, že se líbil. Určitě nebude z naších cest poslední.
Na mé doporučení:
Náročná trasa: NE
Pro děti s kočárkem: NE
Vhodná trasa pro psy: ANO
Voda po cestě: ANO
Nesmeky: NE
Botičky pro psy: NE
Restaurace v okolí: ANO
Značená trasa: ANO
Bezplatné parkoviště: ANO